Protivné otázky: Kde se vidíte za pět let?

Soudružky a soudruzi, je potřeba plány naší osmé pětiletky naplnit a překonat poctivou prací a údernickým odhodláním, protože jedině tak zasadíme drtivý úder záškodníkům a kontrarevolucionářům z imperialistického západu. Jedině tak můžeme jít vstříc lepším zítřkům pod vedením Strany a vlády podle našeho vzoru a velkého bratra Sovětského svazu. Práci čest!

Neznámý soudruh

Kde je problém

Takže milí pionýři, jaké že je naše heslo? Buď připraven - vždy připraven? Správně, opět si připravíme seznam zdrojů, ze kterých budeme čerpat.

Asi vás jako první napadne, jestli je možné předvídat budoucnost pět let dopředu.

Věděl jsem v roce 2014, že budu mít na Google Play dvě aplikace? Tušíte správně, v té době jsem teprve začal spřádat plány na vývoj H15, nápad na aplikaci Pobyty na Moravě se zrodil až o dva roky později.

Věděl jsem v roce 2014, že zorganizuji tři workshopy v personálkách? Správně, myšlenka přišla v roce 2016, první realizace na podzim 2017.

A pojďme do extrému: mohl jsem věděl v roce 2013, že v létě 2018 budu muset jít na operaci lokte?

Pak jim (Ježíš) pověděl toto podobenství: „Jednomu bohatému člověku se na polích hojně urodilo. Uvažoval o tom a říkal si: ‚Co budu dělat, když nemám kam složit svou úrodu?‘ Pak si řekl: ‚Tohle udělám: Zbořím stodoly, postavím větší a tam shromáždím všechno své obilí i ostatní zásoby a řeknu si: Teď máš velké zásoby na mnoho let; klidně si žij, jez, pij, buď veselé mysli.‘ Ale Bůh mu řekl: ‚Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?‘

Lk 12, 16-20

Last but not least: když jsem před třemi měsíci dokončoval předchozí díl protivných otázek, věděl jsem, že otázka, kde se vidíte za pět let, bude mít svůj vlastní díl? Původně jsem ji chtěl zmínit pouze v jakémsi závěrečném shrnutí. Myšlenka vlastního dílu mě napadla zhruba před dvěma týdny, kdy jsem se nechal inspirovat diskusí na linkáči, a konečné rozhodnutí jsem učinil až před týdnem, kdy jsem v rámci přípravy prováděl rešerši zdrojů.

Otázka, kde se kandidát vidí za pět let, je jako pověstné pohádkové jablko: chutné a lákavé na pohled, uvnitř však plné jedu. O kandidátovu vizi budoucnosti totiž vůbec nejde.

O co tedy jde?

Pojďme rovnou k jádru věci. Že o kandidátovy plány do budoucna vůbec nejde, jsem objevil hned v několika citovaných zdrojích.

Chtějí vědět, jestli chcete zůstat ve firmě, profesně se v ní rozvíjet a úspěšně řešit její problémy. Personalisté nehledají někoho, kdo bude plýtvat jejich časem a penězi na vzdělávání, aby jim po několika měsících řekl, že ta práce není pro něho. (1)

Otázka, kde se člověk vidí za pět let, je tak do určité míry průzkumem toho, zda-li s tebou může firma počítat i v delším časovém horizontu, zda-li máš zájem postupovat po jednotlivých pozicích, případně jaké máš další ambice. (4)

Úplně stejně by se tě přitom zástupci firmy mohli ptát “A opravdu máte o tu práci zájem?”. (4)

Chápu, že dlouhodobý zájem o pozici je oprávněný požadavek na kandidáta, taky by mě nebavilo investovat do pracovníka, aby mi za pár měsíců zdrhnul ke konkurenci. Ale jak říká německé pořekadlo: "Das Gegenteil von 'gut' ist 'gut gemeint'." Jak chcete zjistit kandidátův upřímný zájem o pozici, když vám odpoví přesně podle návodu, který jste mu sami dali? Myslím, že psycholog-amatér si opět nalhal do vlastní kapsy.

Co si budeme nalhávat, často je otázka mířena i jako zjištění, zda nebudete chtít odejít na mateřskou. I když se třeba za 5 let vidíte doma se 3 dětmi, zaměstnavatel z toho nebude skákat štěstím. Soustřeďte se při odpovědi na pracovní stránku, soukromí si nechte pro sebe. (3)

Dokonalý úhybný manévr, jak se u pohovoru vyhnout zakázaným otázkám. Hra ne nepodobná té, kterou s vámi hraje zločinec, když se chystá na vás zaútočit. Hra, kde na první pohled o nic nejde, uvnitř ale zúčastnění vědí, že jde o všechno. Tady končí chybné premisy a začíná otevřená habaďura na kandidáta. Chcete i nadále pokračovat v pohovoru?

Kážete vodu, ale pijete víno?

To ale není vše. Z výše uvedeného můžeme vydedukovat:

Když se tě personalista ptá, kde se vidíš za pět let, je to taková kamufláž. Říká jednu věc, ve skutečnosti ho ale zajímá něco úplně jiného. (4)

Od vás však očekává, že budete přímočaří a čistí jako lilie.

Nelžete. Snadno se pak může stát, že tazatel vaši lež odhalí na jiném místě pohovoru. Nehledě na to, že se může začít hlouběji vyptávat na něco, co jste ze sebe vysypali jen proto, abyste něco řekli. (1)

Tedy: "já mohu zcela otevřeně maskovat a kamuflovat, protože to myslím dobře, ale ty budeš vždycky a za každých okolností upřímný a pravdomluvný." Quod licet Iovi non licet bovi...

Mimochodem, pokud chcete zažít pocit být prohozen zavřenými dveřni (i prohozena - máme rovnoprávnost, nebudeme diskriminovat podle genderu), řekněte mi "myslím to s tebou dobře" přímo do očí.

Správná odpověď neexistuje - to jako fakt?

Důležité je si uvědomit, že správná odpověď na tuto otázku neexistuje!!! (3)

Odpovědí na otázku na sebe hodně prozradíš a vzhledem k výše zmíněnému by se skoro zdálo, že správnou odpovědí je něco ve stylu: „Budu nenahraditelnou součástí této společnosti, velmi rád bych se vypracoval na vyšší manažerskou pozici…“ POZOR! Správná odpověď neexistuje a zde je důvod proč. (6)

Otázka do pranice: opravdu správná odpověď neexistuje? Co na to citované zdroje?

Jestliže se ale při pohovoru svěříte, že za pět let se vidíte na pozici svého nadřízeného anebo třeba rovnou v ředitelském křesle, budete působit spíš jako hrozba. (1)

Odpovězte tak, aby lidé ve firmě ihned poznali, že máte přehled o tom, o co se firma snaží, a že znáte trh, ve kterém firma působí ... Klidně můžete odpovědět, že za 5 let chcete být součástí firmy, ale vysvětlete, jak budete v té době do firmy začleněn a jaký přínos pro ni budete mít. (2)

Nejlepší je vždy a za každých okolností být sám sebou a vsadit na přirozenost. Zvolit takovou tu střední cestu. Nepřehánět to s ambicemi: Určitě ne: „ Za 3 roky, bych to tady chtěl vést, nejlépe jako generální ředitel.“. I když takové plány třeba máte, buďte trochu při zemi. Asi to není nejlepší způsob a chvíle, kdy jít s pravdou ven. (3)

Potlačit plány být součástí vedení, pokud je skutečně máte, jak to koresponduje s bytím sami sebou? Trochu protimluv, ne?

Takže se nesnaž na pohovoru věštit svoji budoucnost z křišťálové koule, a raději zástupcům firmy vysvětli, proč vlastně máš o nabízené místo zájem. (4)

Zde byste měl potenciálního zaměstnavatele přesvědčit o tom, že hledáte stabilitu a chcete v dané firmě růst a rozvíjet se v dlouhodobém horizontu. To, že hodláte aspirovat na vedoucí pozici, vlastnit svoji společnost, jít do důchodu ve čtyřiceti letech nebo se vdát a mít pět dětí, si zatím nechte pro sebe. (7)

Na jedné straně tvrzení, že správná odpověď neexistuje, na druhé straně kupa návodů, jak správně odpovědět. Typický protimluv psychologa-amatéra. Ano, můžete vygooglit spoustu návodů, jak správně na otázku odpovědět, ale ony ve skutečnosti neexistují, je vám to jasné?

Jste si jisti, že hledáte tahouna s jasnou vizí budoucnosti?

V časech, kdy bylo v Siemensu modlou slovo "inovace," se mi v rámci obědové konverzace svěřil team leader jiného projektu, že by rád hodnotil své podřízené podle inovací, protože každá správná příručka manažera říká, že hodnotící kriteria by měla být exaktně měřitelná, nicméně že mu to úplně nejde. Tenkrát jsem mu odpověděl: "Máš lidi 'tahouny,' kteří ti budou iniciativně přicházet s inovacemi, a pak máš 'dělníky,' kteří žádné inovace nepřinesou, ale když jim zadáš úkol, splní ho podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Ani jedno není špatně a v dobře fungujícím týmu potřebuješ oba typy lidí. Problém je tedy, že podle inovací můžeš hodnotit pouze tahouny." Kolega mi tenkrát dal za pravdu.

Psycholog-amatér otázku na pětiletý plán obvykle zdůvodňuje:

Personalisty jistě potěší, pokud ve své odpovědi projevíte jistý „drajv“ a chuť se v rámci firmy dále rozvíjet a posouvat kupředu. (1)

Když však vezmeme v poraz, co dosud bylo napsáno, dal by se návod na správnou odpověď s trochou nadsázky sesumírovat takto:

Zaměstnavatel zároveň očekává, že řeknete "vidím se tady, v téhle úžasné firmě!" (2)

Že by zase žebrání o prácí? To ale myslím tahoun neudělá, nebo se pletu? Opět protimluv psychologa-amatéra: tvrdí, že chce tahouna, filtr má však nastavený tak, že jím projde dělník.

Opravdu počítáte s pětiletou spoluprací?

Na závěr se ještě jednou vraťme k možnostem či nemožnostem dlouhodobého plánování, tentokrát však na straně firmy. Opravdu může kandidát počítat se smluvním vztahem na pět a více let?

Když se podívám do své profesní historie, zjistím, že dvě z mých předchozích zaměstnání skončilo po dvou, respektive čtyřech letech, když firma redukovala stavy, a dvě dokonce tak, že firma po roce úplně ukončila svou činnost. Bylo tohle v rámci pětileté vize firem?

Naopak můj současný projekt měl být původně jenom půlroční brigádička. Už na něm dělám osm let: dva roky jako externista-kontraktor, další čtyři roky jako zaměstnanec Siemens a nyní už druhý rok jako zaměstnanec ATOS. Vidíte i tam nějaký pětiletý plán?

ALE dám Vám (kteří tento dotaz rádi pokládáte) otázku k zamyšlení. Ví Vaše firma/Váš zaměstnavatel/Vy/ Vaši kolegové, KDE VIDÍ FIRMU ZA 5 LET? Jaká je vize firmy, kam směřují vaše kroky? ... Spousta firem žádné vize nemá – anebo jako vizi považují to, že by další rok chtěli zvýšit obraz/zisk 3 násobně. Zkuste se zamyslet, jak byste se tvářili, kdyby vám kandidát upřímně řekl, že by měl rád za 5 let 3 násobný plat! (5)

Proč tedy pětiletý plán kandidáta?

Hlavním problémem u této otázky je, že nemáte žádnou jistotu ani záruku toho, jak se firma chová k dlouhodobějším zaměstnancům. Tudíž odpovídat na ni z pohledu práce, je spíše nemožné. To by vám měl spíše sdělit personalista, jestli při uzavírání spolupráce myslí i na to, že byste ve firmě byli i za 5 let vy. (8)

Jistotu možná nemáte, ale pokud umíte používat LinkedIn, můžete alespoň rámcově zjistit, jakou mají ve firmě fluktuaci. Návod jsem popsal v dílu probírající otázku co víte o naší firmě.

Odpověď konzervativní

Možná budete překvapeni, ale otočení otázky vůči interviewerovi budeme tentokrát považovat za odpověď konzervativní. Pokud máte proti sobě svého potenciálního nadřízeného (vedoucí firmy, vedoucí oddělení, projektový manažer), zkuste se ho zeptat:

Jaká je vaše vize této firmy/oddělení/projektu?

O důležitosti vize a jejím komunikování směrem k zaměstnancům psal pan Vojtěch Bednář na webu firemni-sociolog.cz. Vedoucí pracovník by měl mít svou vizi, kam chce firmu, oddělení nebo projekt směřovat. Pokud se rozpovídá, můžete pokračovat obchodním jednáním, jak danou vizi naplnit.

Zkuste u pohovoru představit kandidátovi filozofii a vizi firmy a uvidíte, jak na to bude reagovat – jestli se mu rozsvítí oči, bude opakovat vaše slova anebo začne z patra mluvit o svých snech! (5)

Potvrzeno, funguje. Dotaz na téma vize jednou úspěšně pokračoval vášnivou debatou na téma Internet of Things a záležitéstí s tím spojených.

Odpověď drzá

Odpověď drzou naopak poskytneme interviewerovi tím, že budeme postupovat podle veškerých rad psychologů-amatérů, interviewerovi dáme vše, co od nás očekává, tedy nadšení, drajv, nepřeháněné ambice, a navíc ukážeme že máme o firmu upřímný zájem a že jsme si firmu předem důkladně prostudovali. To vše s nevinným úsměvem číslo čtrnáct.

Kde se vidím za pět let? Víte, můj profesní život byl, je a vždycky bude software, takže za pět let se vidím tam, kde se dělá dobrý software. Je samozřejmě otázka, jak se bude jmenovat firma, pro kterou budu pracovat. LinkedIn mi totiž o vás prozradil, že zaměstnanci u vás pracují v průměru dva až tři roky.

Ten dovětek asi interviewer nebude chtít slyšet...

Tip pro interviewery

Respektive pořádně jedovatý komentář k článku na webu kariérní akademie (4), který bych mohl s velkou dávkou shovívavosti hodnotit jako jedno velké nepochopení vůči kandidátovi kombinované se zarputilým odmítáním zpětné vazby.

Firmy moc dobře vědí, že ne každý, kdo k nim přichází na pracovní pohovor, má o nabízené místo opravdu vážný zájem. (4)

Vážení, pokud tvrdíte, že má pro vás větší cenu kandidát pasivní než aktivní, akceptujte, že tohle je standardní situace. Pasivní kandidát práci nehledá, tudíž k vám přijde na pohovor, protože ho někdo oslovil, vaše nabídka ho zaujala a on by chtěl vědět, jestli je u vás opravdu tráva zelenější než u jeho stávajícího zaměstnavatele.

V náboru zaměstnanců není nic lepšího, než když ti vítězný uchazeč po třech kolech výběrového řízení odmítne podepsat pracovní smlouvu s tím, že ho práce u vás vlastně nakonec nezajímá a že má jiné priority.

Pro firmy, které se samozřejmě snaží fungovat co nejefektivněji, představují tihle “falešní” kandidáti velký problém. (4)

Věřím, že pro člověka, k jehož náplni práce patří druhé odmítat, tudíž situace, kdy on sám je odmítnut, mu působí silný psychický diskomfort, je jednodušší protistranu onálepkovat jako "falešnou" než se pídit po důvodech, proč ho vítězný kandidát odmítnul.

Je nutné si uvědomit, že výběrové řízení je oboustranná záležitost. Firma zkoumá, jestli je pro ni kandidát ten pravý, ale také kandidát zkoumá, jestli je firma pro něj skutečný dream job. A také kandidátovi vznikají náklady spojené s výběrovým řízením: čas strávený vlastním pohovorem, čas na přípravu, na dopravu, případné domácí úkoly, a pokud musí za pohovorem cestovat, pak i jízdné a dovolenou, kterou by jinak strávil se svými blízkými. Nedokážu si představit, že by kandidát tyto náklady obětoval jenom proto, že by vás chtěl vytrollit.

Pokud tedy došlo k zamítnutí ze strany kandidáta, může to mít tři racionální příčiny:

  1. Kandidáta neoslovila náplň práce. To v zásadě nemusí být uplně špatně. Nemusí se a priori jednat o špatnou komunikaci náplně práce. Určité věci, jako třeba větší rozhodovací pravomoci v současném zaměstnání, mohou vyplynout až z více kol pohovoru.
  2. Lepší podmínky jinde. Kandidát mohl jednat o více nabídkách a konkurence mu dala lepší nabídku S tím asi také nic neuděláte, pokud nechcete o změně podmínek vyjednávat. Ještě komplikovanější situace je, pokud kandidát usoudí, že má lepší podmínky u stávajícího zaměstnavatele. Aby kandidát opustil současného zaměstnavatele, nestačí, aby vaše nabídka byla lepší. Musí být výrazně lepší.
  3. Interviewer udělal něco, co kandidáta odpudilo. Nejlépe něco, co interviewer dobře myslel a ještě lépe zdůvodnil. Tady na straně kandidáta končí diskuse a začínají zástupné důvody typu "jiné priority."

83% of candidates say that a negative interview experience could make them change their mind about a position they were once interested in.

Štěpán Bartyzal na LI

Hádejte, proč je část mého workshopu s názvem "Jak ztratit kandidáta v deseti minutách" oblíbená mezi personálkami.

Post scriptum

Ještě úlitba Googlu:

Google Play is a trademark of Google Inc.

Tagy: Headhunteři

Tento web bude tebe a tvůj počítač krmit piškotkami, jelikož a protože je to slušný web a jako takový ví, že je potřeba návštěvu řádně pohostit, aby se u nás cítila dobře. Užíváním tohoto webu potvrzuješ, že netrpíš mentální anorexií, nedržíš žádnou obskurní dietu a že můžeš piškotki do sebe cpát kdykoli a v jakémkoli množství. Více informací...